Pod křídly brněnského střediska Diakonie fungují kromě všech služeb i dva dobrovolnické programy, jedním z nich je program „Nebuď sám“, určený pro pacienty Psychiatrické nemocnice Brno.
Psychiatricky nemocní pacienti se v důsledku dlouhodobé hospitalizace často potýkají se samotou, izolací a určitou stigmatizací ze strany společnosti. Dobrovolníci s nimi během návštěvy, která se zpravidla koná jednou týdně, mohou jít na procházku, popovídat si s nimi, vyslechnout je, zkrátka poskytnout zdánlivě „obyčejnou lidskou blízkost“, které se jim v nemocnici příliš nedostává.
Posláním a úkolem dobrovolníka, který se zapojí do projektu, je pravidelné docházení za vybraným pacientem. Ptali jsme se dvou žen, které se dobrovolnictví věnují, co pro ně program „Nebuď sám“ znamená a proč se do něj zapojily.
Co Vás vedlo k tomu stát se dobrovolníkem?
Také bych jednou ráda založila sociální podnik a zaměstnávala zdravotně postižené.
Jak dlouho jste dobrovolnicemi?
Jak často se s klientkami programu Nebuď sám vídáte?
A jakým činnostem se na společných schůzkách věnujete?
Druhá paní si ráda povídá, zajímá se o spoustu věcí a vždycky si máme co říct. Kvůli jejím pohybovým potížím ale nemůžeme nikam chodit a tak spolu posedíme a povídáme si spolu.
Co byste doporučily ostatním zájemcům o dobrovolnictví? Ovlivnila tato zkušenost nějak Váš život nebo zaměstnání, ať pozitivně nebo negativně?
Dívám se na některé věci jinak, některé věci či slova mě občas donutily se zamyslet nad svým vlastním životem.
Co Vám to přináší?
Dobrovolníky do našich řad i nadále hledáme a rádi je přivítáme. A jaké předpoklady by měl mít zájemce o dobrovolnictví? Zde je naše doporučení, opřené o dlouhodobou zkušenost: Uchazeč o dobrovolnictví by si měl, hned na začátku ujasnit, jaké má časové možnosti. Zda se této činnosti může a chce věnovat pravidelně a v delším časovém období.
Dále by si měl být jistý, že má vhodné schopnosti pro tuto činnost. Především musí mít dostatek empatie a odpovědnosti, ale také dobré komunikační schopnosti.
Odměnou pro dobrovolníka je hřejivý pocit, že dělá něco, co má smysl. Alespoň tak to vidí naše dvě dobrovolnice A. H. a V. H.