Rozhovor s našimi dobrovolnicemi z programu NEBUĎ SÁM

17. července 2019

Dobrovolnický program NEBUĎ SÁM - pohledem dobrovolnic

spolu na kafe

Rozhovor s našimi dobrovolnicemi z programu NEBUĎ SÁM
17. července 2019 - Rozhovor s našimi dobrovolnicemi z programu NEBUĎ SÁM

Pod křídly brněnského střediska Diakonie fungují kromě všech služeb i dva dobrovolnické programy, jedním z nich je program „Nebuď sám“, určený pro pacienty Psychiatrické nemocnice Brno.

Psychiatricky nemocní pacienti se v důsledku dlouhodobé hospitalizace často potýkají se samotou, izolací a určitou stigmatizací ze strany společnosti. Dobrovolníci s nimi během návštěvy, která se zpravidla koná jednou týdně, mohou jít na procházku, popovídat si s nimi, vyslechnout je, zkrátka poskytnout zdánlivě „obyčejnou lidskou blízkost“, které se jim v nemocnici příliš nedostává.

Posláním a úkolem dobrovolníka, který se zapojí do projektu, je pravidelné docházení za vybraným pacientem. Ptali jsme se dvou žen, které se dobrovolnictví věnují, co pro ně program „Nebuď sám“ znamená a proč se do něj zapojily.

 

Co Vás vedlo k tomu stát se dobrovolníkem?

  1. A. H.: Každý z nás zažil nějaké pády, samotu, ale většina lidi má kolem sebe rodinu nebo přátelé, kteří jim mohou nabídnout pomoc. Někteří bohužel nemají to štěstí. Proto jsem se rozhodla věnovat svůj čas lidem, kteří to potřebují. Během dobrovolnictví jsem zjistila, že tito lidé nepotřebují mnoho, stačí jim naše přítomnost, procházka, komunikace a další zdánlivé drobnosti, které jim udělají lepší den.
  2. V. H: V černovické léčebně jsem dlouhodobě navštěvovala známého.  Díky tomu jsem se seznámila s prostředím a také s problémem, že za některými pacienty nikdo nedochází.

Také bych jednou ráda založila sociální podnik a zaměstnávala zdravotně postižené.

 

Jak dlouho jste dobrovolnicemi?

  1. A. H: Dobrovolnicí v Diakonii jsem už asi 4 roky, dříve jsem se ale dobrovolnictví věnovala v jiných organizacích.
  2. V. H: asi půl roku.

 

Jak často se s klientkami programu Nebuď sám vídáte?

  1. A. H.: Setkaní probíhají jednou za 14 dni.
  2. V. H.: Asi 2x za měsíc.

 

A jakým činnostem se na společných schůzkách věnujete?

  1. A. H.: S klientkou chodíme na kávu, oběd. Navštívila jsem jí i doma, mluvíme spolu o všem, probíráme její současnou situaci, snažím se být nápomocná.
  2. V. H.: První slečna moc nemluvila, tak jsme vždy hrály člověče nezlob se. Nikdy nechtěla hrát jiné hry.

Druhá paní si ráda povídá, zajímá se o spoustu věcí a vždycky si máme co říct. Kvůli jejím pohybovým potížím ale nemůžeme nikam chodit a tak spolu posedíme a povídáme si spolu.

 

Co byste doporučily ostatním zájemcům o dobrovolnictví? Ovlivnila tato zkušenost nějak Váš život nebo zaměstnání, ať pozitivně nebo negativně?

  1. A. H.: Určitě bych doporučila nebát se a jit do dobrovolnictví. Nikdy nevíme, co se stane nám nebo našim blízkým. A nikdo nechce být sám.

Dívám se na některé věci jinak, některé věci či slova mě občas donutily se zamyslet nad svým vlastním životem.

  1. V. H.: Je nutné připravit se na to, že alespoň ze začátku může být těžké zjistit, co bude pro klienta zábavou. A taky počítat s tím, že se vám nemusí nikdy podařit prosadit k vyzkoušení něco nového. Občas je setkání náročné, když se více projevují psychické problémy klientaNa druhou stranu je to věc, která mi dává smysl. Pokud někomu uděláte radost svou přítomností, máte z toho ryze dobrý pocit. Také mě to stále více posouvá k přesvědčení, že bych měla změnit zaměstnání a dělat nějakou smysluplnější práci.

 

Co Vám to přináší?

  1. A. H.: Je to hlavně dobrý pocit, co mi to přináší. Pocit, že mohu někomu pomoci a udělat svět lepším alespoň z nějaké části.
  2. V. H.: Dobrý pocit, že můžu udělat radost už jen svou přítomností. A děkuji Diakonii za tuto možnost.

Dobrovolníky do našich řad i nadále hledáme a rádi je přivítáme. A jaké předpoklady by měl mít zájemce o dobrovolnictví? Zde je naše doporučení, opřené o dlouhodobou zkušenost: Uchazeč o dobrovolnictví by si měl, hned na začátku ujasnit, jaké má časové možnosti. Zda se této činnosti může a chce věnovat pravidelně a v delším časovém období.

Dále by si měl být jistý, že má vhodné schopnosti pro tuto činnost. Především musí mít dostatek empatie a odpovědnosti, ale také dobré komunikační schopnosti.

Odměnou pro dobrovolníka je hřejivý pocit, že dělá něco, co má smysl. Alespoň tak to vidí naše dvě dobrovolnice A. H. a V. H.

Diakonie v číslech

Pečujeme o 0 klientů
Najdete nás na 0 místech v kraji
Poskytujeme 0 služeb
Přispěli jste nám 0 korun