Rozhovor se Zuzkou a Jirkou

Můžete se nám představit?
Z: Já jsem Zuzana Pavlíčková, je mi 38 let. V Ovečce jsem byla od svých 22 let, potom byla přestávka, to jsem byla ve Slavkově, po té jsem zase přišla zpět do Ovečky a od 35 let bydlím samostatně ve středu města Brna.
J: Já se jmenuji Jiří Troneček, je mi 42 let, od 23 let se léčím s poruchou. Do Ovečky jsme se dostal tak, že jsem v Černovicích poznal Zuzanku, to byla láska na první pohled. Zamiloval jsme se do ní a chtěl jsem s ní bydlet, a tak jsme zvolil variantu Ovečky.

A se Zuzkou jste pořád spolu?
J: Ano. Už sedm let.

Jak často se vidíte?
Z: Skoro každý den. A na víkendy jezdím k Jirkovi do obce Habrůvka u Křtin.
J: A jsme si pořád vzácní.

Když jste spolu, co děláte nejraději?
J: Posloucháme hudbu. Indiánskou. Já se zajímám o severoamerické indiány. Měl jsem tady i dvě přednášky.
Z: Já luštím křížovky a ráda uklízím. U Jirky poslouchám YouTube.

Chodíte společně i na procházky?
J: Ano, do lesa.
Z: Kolem Habrůvky jsou smíšené lesy. Jirkův otčím, on jich vždycky najde hodně, hlavně bedly.
J: Mně houby vždycky vyhodí.

Když jsme u těch hub, jak to máte s vařením?
J: V Ovečce odebírám obědy a kupuji si jídlo na snídani a večeři. A sem tam si něco uvařím.
Z: Já občas vařím. Dělala jsem lívance nebo palačinky, umím také udělat sojový guláš a rizoto. Mám možnost chodit do jídelny Máj na Divadelní ulici.

A máte nějaké společné oblíbené jídlo?
J: To sojové rizoto je dobré! Nebo sojový guláš.

Jak jste se o Diakonii dozvěděli?
Z: Já jsem chodila do stacionáře Sluníčko na Šelepově ulici, kde mi psycholožka řekla, že bych měla odejít. Tak jsem ve 20 letech odešla do Chráněného bydlení ve Sdružení Práh, kde jsem byla rok a půl. Pak jsem teprve šla do Ovečky.
J: A já jsme se seznámil se Zuzankou v Černovicích a řekl jsem si, že to tady zkusím. A líbí se mi tady.

A co se vám tady líbí?
J: Jak jsou na nás všichni příjemní. Že si rozumíme, že si nemáme co vyčítat, protože jsme všichni na jedné lodi.

Jirko, kdybyste měl někomu představit Chráněné bydlení Ovečka, co byste řekl? Co tady děláte?
J: Uklízíme si tu. Máme sešlost, kde si řekneme, co je potřeba. Je to pro nás sociální opora. Zabezpečení, kde nám pomáhají asistentky se zapojit do běžného života.

Zuzko, o vás jsem slyšela, že ráda malujete, je to tak?
Z: Kdysi jsem malovala hodně. Nejvíce květy ve tvaru hvězdy. Měla jsem i vernisáž v Prahu. Tam jsem měla různé obrazy. Byla na nich třeba ulita, čtyřlístek, kolibřík, dýně, ryba. Už ale žádný obrázek nemám. Nedávno jsem dělala mandaly.

Do Sdružení Práh dojíždíte na volnočasové aktivity nebo pracovat?
Z: Oboje. Jezdím tam i pracovat. Vyrábíme krabice na wafle. Dřív jsem tam chodila 1-2x týdně, teď už chodím každý den. Dneska jsem akorát vynechala kvůli rozhovoru. A zítra budeme vařit. Budeme dělat křenovou omáčku. 

Jirko, vy skládáte básničky. Ty možná budou posluchači a čtenáři znát ze Střípků. Kdy jste začal skládat?
J: V 15 letech. 

Letos slavíme 30 let od založení brněnské Diakonie. Co byste jí popřáli?
J: Ať se jí daří, má mnoho úspěchů a pomáhá druhým.
Z: Ať se jí daří a je úsěšná.