Majka Navrátilová pracuje v terénní pečovatelské službě 26 let. Je v ní služebně nejstarší a zůstala ji po celou dobu věrná. To byl jeden z důvodů, proč jsme se s ní setkala a zeptala se jí nejen na začátky v brněnské Diakonii, ale i jak to vnímá teď. A co dělá pro to, aby byla u klientů stále tak milá a usměvavá, jak ji znám.
Jak dlouho pracuješ v Diakonii?
Do Diakonie jsme nastoupila v roce 1998. Už jsme nechtěla pobývat v kanceláři, ale přála jsem si jako věřící dělat něco užitečného a prospěšného. Tehdy panovalo stále ještě porevoluční nadšení a v Diakonii byla úžasná přátelská a inspirující atmosféra, takže práce byla radostí.
Jsi stále na stejné pozici nebo jsi vystřídala více služeb?
Vlastně ano, vyhovuje mi to. Z počátku jsme trochu všichni dělali všechno, než se jednotlivé služby vyprofilovaly. Taky jsem jednu dobu zastupovala vedoucí pečovatelské služby v její nepřítomnosti a byla jsem i členkou představenstva.
Během těch let jsi pečovala o desítky klientů. Je nějaký, který ti utkvěl v paměti?
Určitě, je tu spousta nezapomenutelných klientů. Ke dvěma klientkám jsme chodila asi dvacet roků, takže se ty vztahy určitě prohloubily. Také jsme měli tři klienty, kteří se dožili více než 100 roků. A byli spokojeni, se zájmem o veškeré dění. Jeden z nich nedávno zemřel a téměř do posledních dnů si přál stále nové programy v počítači, což je neuvěřitelné.
Nejsi už unavená z klientů? Co případně proti tomu děláš?
Nějakou energii u klientů nechám, ale zase si nějakou od nich odnesu. A těší mě, když jsou spokojení. To je takový náboj, taková droga. Kdysi jsem řekla, že mi tato práce přinesla světlo do života, což stále platí.
Funguje pečovatelská služba za ty roky stále stejně?
Z počátku měla Diakonie 4 pečovatelky, nyní jich má 12 a také zaměstnance na dohodu. Před dvěma lety jsme byli rozděleni do dvou týmu, kde každý tým má své klienty. A co se týká klientů, každý má svůj individuální plán, který se po půl roce hodnotí.
Díky směnám je práce dost náročná. Máš nějaký volný čas? Pokud ano, jak ho trávíš?
Volného času je minimum. Nemáme pevně stanovenou pracovní dobu. Pokud někdo onemocí, tak se vše mění den ze dne. To je nevýhoda. A volný čas trávím nejraději někde na procházkách, v lese nebo někde s vnoučaty.
Co pro tebe znamená Diakonie?
Je to služba, pomoc potřebným, je to společné dílo, týmová práce – povzbuzujeme se, radíme se, přemýšlíme, jak účinně pomáhat.
Co bys popřála Diakonii Brno?
Určitě bych prvně prosila o požehnání. A pak, aby měla dostatek finančních prostředků na provoz, měla moudré vedení, spokojené zaměstnance a především spokojené klienty. A ještě něco podstatného. Aby se tam nikdy nezapomínalo na úsměv, lásku, úctu a porozumění.
