Z práce v Diakonii mám v prvé řadě výplatu, ze které žije naše rodina. Ale proč pracuji právě zde je shoda mnoha náhod, které do sebe postupně zapadaly (sbor, CHBN), až doklaply pro mě do podoby pečovatelky. Je to práce s lidmi, s klientkami i s kolegyněmi a se všemi je potřeba vyjít (nejlépe v dobrém). Tahleta vztahová rovina je podle mého mínění nejdůležitější a nejnáročnější – a nelze vyhovět vždycky všem. Je to také o poznání sebe sama – jaké si umím dát hranice a kolik si toho připustím k tělu. Zvažuji, co jsem svým jednáním schopna ovlivnit a o to se pokusit. A co ovlivnit nemohu, tím se netrápit, i když je to třeba konečnost života. Takže, co mi tato práce dává? SMYSL - v podobě rozhovorů, i péče o tělo, v řešení nečekaných situací. A bezva kolektiv i vedení. Jupí!