A zůstalo jen to důležité

Je únor, sedím v pokoji, pouštím si vánoční a adventní písně a vzpomínám, jaký byl loňský advent.
A když se tak zamýšlím, byl opravdu výrazně jiný, než všechny předchozí...

Jedním z každoročních adventních tradičních zvyků u nás v brněnské Diakonii, na který se vždy moc těším, a kterého se zároveň trochu obávám (jde do hloubky), je losování hesla z Písma svatého na nastávající rok. Bývá to krásný předěl našeho vánočního večírku, kde se schází všichni zaměstnanci ze střediska v Brně, kde spolu sedíme, pijeme, jíme, povídáme, zpíváme a obdarováváme se jak materiálně, tak duchovně.

Loni jsme však o vánoční večírek přišli, protože jsme nechtěli porušit žádná proticovidová opatření, ale i tak jsme se alespoň na chvilku sešli „na vzduchu“ . Chybělo občerstvení, sezení a pohoda v teple, vánoční či adventní hudba, ale byli jsme alespoň chvíli spolu. Paní ředitelka nám poděkovala za naši práci a námahu, popřáli jsme si hezké svátky, také jsme dostali duchovní povzbuzení od paní farářky z nedalekého evangelického sboru v Brně a nechybělo ani losování hesla z bible na další rok našeho života. Každý z nás „tahá“ pro sebe, ale ještě máme ve zvyku, že služebně nejmladší člen týmu losuje heslo pro celé středisko. To se pak připíchne na nástěnku a máme ho celý rok na očích a provází nás, pokud se necháme :)

Na rok 2021 je to tento :

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. Žalm 119, 135

A proč to všechno píši?

Jednak jsem chtěla napsat o tomto našem zvyku a třeba inspirovat některé z vás v něčem podobném. Ale především si myslím, že každá krize může být pro nás i přínosem, pokud se dokážeme na svou/naši situaci podívat z jiné stránky.

Vždy je několik možností. Mohli jsme se zlobit a rozčilovat se, co všechno nesmíme, nemůžeme, máme zakázáno, ale my jsme hledali způsob, jak a co bychom mohli. A zůstalo jen to důležité...

Eva Tomková