Každé setkání je pro mě menším zázrakem, protože neberu jak samozřejmost, že se mi ten druhý svěří.
O to větší mě naplňuje důvěra toho druhého, možnost nahlédnout na příběh, který není vždy veselý, ale uchvátí důkazem síly té osoby. Radost přináší jak malý úsměv, kvůli respirátorům viděn jen na očích, tak hlasitý společný smích =).
Hlásil jsem se na dobrovolnictví s malou dušičkou, bez valnějších zkušeností, s touhou udělat svět lepším, byť jen pro tu jednu, nebo jednoho. Dostalo se mi mnohem více! Potkala jsem člověka s jeho dech beroucím příběhem, aučila se něco o masérství a vypátrala, odkud pochází úbor části mých spolužáků, kterou nosí v nemocnici. Dobrovolnictví mě nabíjí energií pro další dny studia medicíny, učí pokoře a motivuje k tomu být lepším člověkem.
