Do chráněného bydlení jsem chtěla začít chodit už po říjnovém uzavření škol, ale v tu dobu jsem se k uskutečnění tohoto nápadu nedostala. Ovšem o Vánocích se podmínky změnily, do naší rodiny zavítala korona a kromě karantény jsme získali i tříměsíční imunitu.
Následně jsem se zeptala paní ředitelky Diakonie, jestli by nějakou pomoc uvítali, jelikož mi zkrátka bylo blbý nepomoct, když jsou kolem mě lidi co se v té době málem přetrhli. Můj nápad byl nadšeně uvítán, hned mi bylo nabídnuto, že můžu jednou týdně chodit do chráněného bydlení v Nosislavi.
Po pár týdnech od začátku mých návštěv se ke mně přidala i moje kamarádka. Od té doby tam pravidelně chodíme alespoň jednou týdně, ani po návratu do školy jsme nepřestaly.
Společně si s klientkami povídáme, hrajeme karty, člověče nezlob se a mnoho dalších her. Jedné klientce chodím pravidelně číst, díky čemuž jsem dohnala mnoho děl od Boženy Němcové ;) a myslím že i moje celkové čtenářské schopnosti se zlepšily.
Zkrátka do chráněného bydlení chodíme velmi rády, užíváme si společně strávený čas s klientkama. Často se mnoho nasmějeme, jelikož mají úžasný smysl pro humor a nikdo se s nimi nenudí. Jedná se o chvíle ve kterých člověk po zpětném ohlédnutí vidí nejen mnoho skvělých okamžiků, ale hlavně i veliký smysl, který v dnešních dobách je velmi těžké v něčem najít.
Barbora Židková
