Do Diakonie mě přivedla kamarádka. Hledala jsem práci po té, co zemřel tchán, o kterého jsem se doma starala. A moc jí za to děkuji, bylo to přesně to, co jsem hledala. Mám potřebu pomáhat lidem, ráda jim naslouchám, snažím se být empatická.

Ráda si s nimi povídám, snažím se je povzbudit, když na ně padnou chmury, pohladit je slovem.

I když je práce někdy náročnější – hlavně psychicky, ale i fyzicky, neměnila bych, naplňuje mne.

Jsme v Diakonii taková velká rodina, která se snaží ve stáří pomoct lidem, aby to měli jednodušší a prožili sklonek života příjemně.