Knihy pro přemýšlivé
Definovat život je výzvou pro mnoho filozofů a my ostatní nad tím moc nepřemýšlíme. Stejně tak smrt bývá chápána jako nutná součást života o té už raději nepřemýšlíme vůbec. V naší společnosti byla smrt desítky let tabuizována, chápána tragicky a očekávána s obavami. Dnes tomuto trendu napomáhá i to, že poslední rok slovo, na které jsme nebyli zvyklí ani myslet, slyšíme v každodenním zpravodajství.
Bez ohledu na vir vnímám, že se obecná otevřenost k tématu života i s jeho koncem už roky mění. Společnost se vyvíjí, vyrůstají nové generace. Už se zase častěji učíme dochovávat své blízké doma. Téma smrti se objevilo skoro v každém novém českém filmu, seriálu, knize. A právě o knihách bude tento článek.
Jako hospicová zdravotní sestra u pacientům zažívám, že nejdůležitější se pro lidi na konci života stává komunikace a vztahy. Chtěla bych vás povzbudit, že přemýšlet o tématu je normální, i když jsme úplně mladí a zdraví. Je dobré urovnat si myšlenky týkající se vlastní smrti i smrtelnosti našich blízkých. A je normální o tématu mluvit, a to i s dětmi. Jenže právě děti často pokládají mnoho otázek, na které se někdy velmi těžko odpovídá. Proto bych vám ráda doporučila pár knih, které ukazují, že téma konce života se dá zprostředkovat s lehkostí, citlivostí, přitom respektem a vážností k tématu. A možná budete překvapeni, i s humorem a láskou. Ať už jste rodiče, prarodiče či vychovatelé, mluvte s dětmi přiměřeně k jejich věku a v bezpečném prostředí o důležitých věcech. Vyplatí se před otázkami neuhýbat a nezatajovat informace. Doporučuji pravdivost a otevřenost, zejména když se konečnost týká někoho blízkého v rodině.
Možná si říkáte, dobře, mluvit, ale jak? Vždyť netuším, jaké představy o konci života mohou mít děti v různém věku. Nevím, jak děti a dospívající prožívají umírání a truchlení. Nechci ublížit, můžu jim v zármutku nějak účinně pomoci? Nebude lepší je „ochránit“ a raději o ničem těžkém nemluvit? Věřte, že nebude!
Děti přijímají zprávu o ztrátě někoho milého většinou daleko klidněji a vyrovnaněji, než si rodiče nebo jiní dospělí představují. Nebojte se jim adekvátně k situaci a věku sdělit onu smutnou události nebo je třeba vzít na pohřeb, i ony se potřebují rozloučit. Poskytujte jim pomoc v jejich smutku, tedy celou dobu, kdy se dítě nebo náctiletý s onou ztrátou vyrovnává. V období truchlení děti (ale vlastně i ostatní pozůstalí) potřebují častěji než jindy ujištění, že je někdo blízký s nimi a že je má rád.
Pomoci vám v tom mohou třeba tyto knihy:
Pro děti mohu doporučit krásně ilustrovanou útlou knížku Je smrt jako duha? z nakladatelství Cesta domů. O malé holčičce, které se nelíbí Smrt, která si přichází odvést její starou babičku. Vnučka klade Smrti otázky, které si (nejen) děti kladou. A zároveň Smrti otevřeně předkládá svoje něžné představy o tom, jak vypadá cesta ze života. Ale ani Smrt není spokojená, že se jí lidé bojí a že před ní utíkají. Poetická knížka krásně předkládá křehká tajemství života. (Pozn.: autorka ke knize napsala metodickou příručku Přemýšlet znamená vydat se na objevitelskou plavbu, kterou lze použít i pro filosofický rozhovor s dětmi, rovněž vydala Cesta domů).
Dětem je určena i knížka Anna a Anička O babičce a její vnučce. O životě na začátku a na konci. O vyrovnávání se malé holčičky se smrtí milované babičky. O tom, o čem se dospělým mluví těžko. Je o Aničce, která se narodí na svět, kde se potká se svou babičkou. Hraje si s ní, učí se od ní, povídají si spolu a mají také tajemství. Jak Anička roste a poznává svět, babička Anna pomalu odchází. Vnučka je s babičkou až do konce a dokáže si s ní hrát i potom. Jak se to stane? Text provází celostránkové akvarelové ilustrace. Vydala Cesta domů.
Velmi podobně poetická je další útlá knížka Návštěva malé Smrti z nakladatelství Baobab. Na každé stránce je obrázek a krátký text velkým písmem, aby se dobře četla i začínajícím čtenářům. Je věnována „pro lidi v mlžinách“ a dospělák ji přečte za pár minut, což doporučuji udělat, i když ji pořídíte dětem. Těm je vše jasné, ale nám velkým po přečtení dojde, že každý má v sobě dítě a že i těžké věci mohou být neseny nadějí.
Něco jako útlá obrázková encyklopedie o smrti a věcech souvisejících je knížka O smrti smrťoucí. Myslím, že byla určena pro děti, ale každý dospělý, kterému jsem ji ukázala, si ji s velkým zájmem a často úsměvem na rtech prolistoval. Díky realisticky vtipným (ale nikoli zesměšňujícím!) ilustracím pojednává s lehkostí o těžkých věcech. (Cesta domů)
Pro dospělé doporučuji 35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti. Je to přehledná knížka přinášející 35 jednoduchých a praktických rad, které se opírají o stovky zkušeností s dětmi všeho věku. Cituji z recenze: Pokud nevíte, váháte, netušíte, co pomůže a co vůbec ne, zkuste to s touto knihou.
Pro kreativní děti či rodiny se dá použít ilustrovaný pracovní Sešit pro děti, kterým někdo zemřel. Je určen dětem od 5 do 15 let a může posloužit i pro společnou práci dospělého s dítětem nebo i se skupinou. Cesta zármutkem bude snazší díky dopisování, zatrhávání, označování a dokreslování. (Obě publikace Cesta domů)
Stejné nakladatelství nabízí dospělým i leták Děti truchlí jinak, který souhrnně a přehledně přináší nejdůležitější rady, jak dobře projít s dětmi obdobím smutku a truchlení.
Mládeži a mladým dospělým, kterým někdo zemřel, je určena další kniha Cesty domů Slon v pokoji. V pokoji je slon. Nepřehlédnutelný. Všichni o něm ví. Všichni na něj myslí. Všichni se cítí zraněni. Nikdo o něm nemluví ze strachu, aby druhým neublížil. Mluví se o počasí a jiné fráze. Je to častý omyl dospělých. Pojďme mluvit o tom slonovi. Pojďme mluvit o smrti a zármutku. Protože jen tak dokážeme žít dál a časem zvládnout toho slona. Kniha poslouží i pedagogům, rodičům a každému, kdo potřebuje poradit, jak specificky pomoci dospívajícím v obdobím truchlení. Stručně (opravdu málo odstavců a nejde o souvislý text), jasně, srozumitelně. Laskavě a nenásilně. Myšlenky, rady, upozornění. Je koncipována jako jednostranný rozhovor s náctiletým. Nepřináší striktní pravidla, ale velmi lidské a zkušenostmi podložené náměty, podle kterých se junioři mohou, ale nemusí orientovat.
Vynikající pomocí (skoro bych řekla povinnou literaturou) rodičům, učitelům a jiným dospělým je pro tuto věkovou kategorii leták Puberťáci truchlí po svém. Zohledňuje skutečnost, že dospívající mladí lidé nejsou už děti, ale nejsou ještě dospělí. Není snadné jim být nablízku ani za normálních okolností, natož pak tehdy, když se musejí vyrovnávat se ztrátou prarodiče, kamaráda, rodiče, sourozence. Leták pomůže zorientovat se ve složité situaci, stručně nahlédne do světa přemýšlení a zpracovávání ztráty u dospívajících a pomůže vyvarovat se největších chyb. (nakladatelství Cesta domů)
Na závěr ještě doporučení na knihu, kterou ovšem jistě dobře znáte. Ale když umíte číst mezi řádky, najdete i (ne)tušená poselství. Poselství o smrti, což znamená především o životě před ní. Tou knihou je Malý princ (nejkrásnější je velkoformátové vydání z nakl. Naše vojsko z r. 2015). Tak vám na závěr přeji především dobré vztahy, protože to, co je důležité, je očím neviditelné…
